Společně s Masarykovým ústavem a Archivem Akademie věd České republiky realizujeme projekt Vědci ve víru hudební vášně (2025) a Natura (2026).
VĚDCI VE VÍRU HUDEBNÍ VÁŠNĚ
Hlavní náplní projektu je příprava a realizace dvou výstav zaměřených na fenomén provázanosti vědecké činnosti s tvůrčí uměleckou činností. Témata výstav budou příhodně propojena s ústřední tematickou linkou národního hudebního festivalu Smetanova Litomyšl pro roky 2025 a 2026, jež je v širokém slova smyslu reprezentována slovy vášeň a natura.
Cílem první z výstav, která se uskutečnila v roce 2025 pod názvem Vědci ve víru hudební vášně, bylo představit české vědce v proměnách společnosti 19., 20. a 21. století, jejichž poměr k hudbě výrazně překračoval hranice prosté záliby. Řada z nich již od studentských let lavírovala mezi vědeckou kariérou a dráhou profesionálního hudebního skladatele či interpreta. Přestože v rámci svého vzdělání i profesní kariéry upřednostnili vědu, hudba pro ně zůstala stále natolik důležitá, že se jí věnovali nejen na úrovni zájmové, ale nezřídka též poloprofesionální až profesionální. Výstavou poukážeme nejen na nevšední, zajímavé a inspirativní osudy vybraných českých vědců a na jejich mimořádný vztah k hudbě, ale také na mnohdy nečekanou provázanost různých vědních disciplín s hudbou a hudebními systémy a na jejich vědomé i nezáměrné vzájemné ovlivňování.
VARIANT JE VÍCE
V roce 2026 pokračovala spolupráce městské galerie s Masarykovým ústavem a Archivem Akademie věd České republiky v návaznosti na ústřední téma festivalu Smetanova Litomyšl, jímž se stal pojem natura. Projekt byl tentokrát propojen s výstavou Variant je více v Městské obrazárně, která prostřednictvím konfrontace historického a současného portrétu otevírala otázky lidské identity, sebeprezentace a způsobů, jakými vnímáme a zobrazujeme druhého člověka.
PhDr. Bc. Věra Dvořáčková, Ph.D., spoluautorka obou společných projektů Městské galerie Litomyšl a Masarykova ústavu a Archivu AV ČR, připravila pro výstavu úvodní text Tvář jako zrcadlo duše. V něm se zaměřila na jeden z významů pojmu natura – lidskou přirozenost, povahu a vztah mezi vnější podobou člověka a jeho nitrem. Na příkladu historie fyziognomiky ukázala, jak se v průběhu staletí proměňovala představa, že lze charakter a duševní vlastnosti člověka rozpoznat z jeho tváře, tělesných rysů či gest.
Text tak téma výstavy rozšířil o historický a vědecký kontext a současně navázal na základní princip společného projektu – hledání průsečíků mezi vědeckým poznáním a uměleckou tvorbou.
