













BUDOUCNOST OD ROKU 1926
Městská galerie Litomyšl slaví 100 let. Projděte se událostmi, které jsou součástí jejího příběhu.1933
Václav Drbohlav snil nejprve o galerii na Toulovcově náměstí. Později přišel s návrhem postavit novou budovu na pozemku dnešních Klášterních zahrad, kde „by se galerie v blízkosti starých, památných a umělecky významných architektur vyjímala nejlépe!“. Finance na stavbu měly být zajištěny z výtěžku z prodeje knihy Zdeňka Nejedlého Litomyšl. Tisíc let života českého města a ze vstupného z výstav o A. Jiráskovi, B. Němcové a B. Smetanovi. Vybudování moderní výstavní síně však zastavila válka.1933
V písemnostech týkajících se galerie se poprvé objevuje myšlenka na stavbu nové galerijní budovy.
1933
Václav Drbohlav snil nejprve o galerii na Toulovcově náměstí. Později přišel s návrhem postavit novou budovu na pozemku dnešních Klášterních zahrad, kde „by se galerie v blízkosti starých, památných a umělecky významných architektur vyjímala nejlépe!“. Finance na stavbu měly být zajištěny z výtěžku z prodeje knihy Zdeňka Nejedlého Litomyšl. Tisíc let života českého města a ze vstupného z výstav o A. Jiráskovi, B. Němcové a B. Smetanovi. Vybudování moderní výstavní síně však zastavila válka.1937
Obrazárna se rozšířila z původních tří na deset místností a vedení galerie se ujal doktor František Lašek.
1937
6. června oslavila městská galerie deset let své existence. V městské obrazárně přibyly síně současných umělců Litomyšlska, Maxe Švabinského, Julia Mařáka, české grafiky, současného umění, 19. století, českého impresionismu a Jana Konůpka. Do čela galerie se postavil František Lašek, významná osobnost politického i kulturního života Litomyšle. Lašek pokračoval v rozšiřování galerijní sbírky. K nejzajímavějším přírůstkům této doby patřil rozměrný obraz Julia Mařáka Průhled bukovým lesem, který byl pořízen za 48 500 korun.1987
V domě U Rytířů se poprvé konal výtvarný salon – výstava děl profesionálních i amatérských umělců.
1987
S myšlenkou uspořádat salon přišli Zdeněk Palcr, Olbram Zoubek, Stanislav Podhrázský a Václav Boštík, kteří restaurovali sgrafita na litomyšlském zámku. Přestože tehdejší politická situace podobným iniciativám nepřála, podařilo se jejich záměr ve městě prosadit.
Výtvarné salony se brzy staly velmi oblíbenými. V době nesvobody totiž nabízely nečekaný prostor otevřenosti a dialogu.
1956
Objevily se snahy o omezení samostatnosti galerie.
1956
V polovině 50. let se na úrovni pardubického kraje začalo uvažovat o převedení galerie pod správu Krajské galerie v Pardubicích. Situace byla velmi vážná. Město Litomyšl dokonce vypracovalo oficiální dokument, který upravoval podmínky převzetí. Hrozilo, že galerie přijde o svoji nezávislost i o možnost samostatně rozhodovat o sbírce a výstavách. Nakonec k převzetí galerie nedošlo, neboť litomyšlský návrh zůstal bez odpovědi.1940
Do života galerie zasáhla okupace Československa.
1940
Z expozice v obrazárně musela být odstraněna díla zobrazující osoby, které se „výrazně zúčastnily budování, vývoje a politického života býv. Československé republiky“. Obrazárna tak přišla například o velký sádrový model T. G. Masaryka od sochaře Jaroslava Brychty. Následně byly odstraněny práce modernistických malířů — Františka Muziky, Toyen, Emila Filly.V červenci 1944 došlo z obavy před nálety k urychlené deinstalaci obrazárny. Umělecká díla se přestěhovala do budovy městského musea a do oratoře blízké piaristické koleje.
1961
Městská galerie ztratila svou dosavadní samostatnost.
1961
Spojila se s muzeem v rámci instituce nazvané Vlastivědné muzeum a galerie v Litomyšli. Městská obrazárna na zámku zůstala ještě několik let přístupná veřejnosti. Její prostor se však postupně zmenšoval, neboť musela ustoupit ideologicky vhodnějším výstavním projektům. Galerijní sbírka, již v předchozích letech uložená v nevyhovujících podmínkách, byla složena do jedné ze zámeckých místností.1997
Galerie byla stále součástí muzea, ale na zámek se pozvolna vracela městská obrazárna.
1997
Město Litomyšl vyčlenilo finanční prostředky na nákup nových uměleckých děl určených k instalaci v obrazárně. Do fondu galerie se tehdy podařilo získat práce Olbrama Zoubka, Stanislava Podhrázského, Ludmily Jandové, Zdeňka Palcra a Bohdana Kopeckého.Stálá expozice představila výběr z původní sbírky i nově zakoupená díla. Veřejnosti byla zpřístupněna v červnu 2000.
2024
Nový výstavní koncept Městské obrazárny propojil minulost se současností.
2024
Počátkem roku 2022 byl litomyšlský zámek uzavřen kvůli rozsáhlé rekonstrukci a galerie tak znovu musela vyklidit městskou obrazárnu. Rekonstrukce prostor a hlavně nevyhovující klimatické podmínky na zámku podnítily změnu výstavní koncepce obrazárny. Kvůli ochraně uměleckých děl měla být pro příští roky vystavena vždy jen část galerijní sbírky. Díla z galerijní sbírky jsou navíc v rámci každoročních výstav tematicky propojována s pracemi současných umělců a umělkyň. Galerie tak navazuje na odkaz svých zakladatelů, kteří usilovali nejen o uchování uměleckého dědictví, ale také o živý kontakt s uměním své doby.1947
V červnu se na zámek vrátila městská obrazárna, tentokrát do druhého patra.
1947
V šestnácti síních mohli návštěvníci znovu spatřit díla, která musela být na konci války ukryta do městského muzea a piaristické koleje. Autorem nové expozice byl akademický malíř František Ropek, který vedl galerii i v následujících letech. Ropek dokázal galerii rozvíjet i po změně politické situace v zemi po únoru 1948. Na jeho odhodlání později vzpomínal malíř Bohdan Kopecký: „Nastal čas socialistického realismu. Díla nevyhovující tomuto trendu byla odstraněna z výstavních síní. Stovky vyřaděných obrazů byly nakupeny na Ministerstvu kultury a dány k dispozici k rozebrání. Ředitel městské galerie v Litomyšli, akademický malíř František Ropek, mimo jiné člen spolku „Beseda“, velký zastánce moderního umění neváhal. Jedeme do Prahy! Na ministerstvu kultury jsme z nakupených hald obrazů a plastik vybrali zvrhlého umění plný náklaďák. V krátkém čase byla nová exposice instalována. Udivovala svojí kvalitou návštěvníky z celé republiky. Než došlo kulturním činitelům, že z politického hlediska se vystavuje v litomyšlské galerii zvrhlé umění, uplynuly téměř dva roky.“2004
1. ledna se původní Muzeum a galerie Litomyšl rozdělilo na dvě samostatné instituce.
2004
Městská galerie Litomyšl tak získala vlastní identitu i jasně vymezené poslání. Jejím sídlem se natrvalo stal dům U Rytířů, v němž pořádala krátkodobé výstavy. Zároveň nadále spravovala městskou obrazárnu ve druhém patře zámku.Po desetiletích proměn se tak galerie znovu stala nezávislou institucí, která v mnohém navázala na svoji historii — jak budováním sbírky uměleckých děl, tak účastí na kulturním životě Litomyšle.
2027
Příběh Městské galerie Litomyšl se začal psát v roce 1926 — a jeho další kapitoly vznikají právě teď.
2027
Po dokončení rozsáhlé rekonstrukce se dům U Rytířů v roce 2027 znovu otevře veřejnosti a stane se moderním galerijním sídlem. Architektonický návrh studia Kuba & Pilař architekti citlivě propojí historickou budovu s novými výstavními prostory a zázemím pro návštěvníky. Galerie tak získá nejen nové výstavní sály, ale také lektorský ateliér, odbornou knihovnu a kavárnu.Dům U Rytířů se znovu stane živým místem setkávání, vzdělávání a sdílení umění.
1926
Na litomyšlském zámku byla slavnostně otevřena městská obrazárna. Do života města tak vstoupila nová instituce – městská galerie.
1926
Správu galerie vykonával kulturně-umělecký odbor města. Na její chod dohlížel pedagog a předseda odboru Václav Drbohlav.Městská obrazárna zabírala tři místnosti v prvním patře zámku. Návštěvníci zde mohli zhlédnout síně Julia Mařáka, Antonína Dvořáka a Viktora Faltise. Většina vystavených uměleckých děl pocházela z velkorysé zápůjčky sourozenců Albertových, zbylé obrazy poskytlo městské muzeum.
1945
V srpnu se do sbírky galerie vrátil odcizený obraz Litomyšlské náměstí od malíře Františka Motyčky.
1945
Během války se obraz nacházel v bytě člena německé okupační správy Bodo Selgeho, kde ho v červnu 1945 náhodou objevil pardubický stavbyvedoucí Josef Staněk. Ve svém dopise adresovaném vedení města Litomyšl popisuje Staněk dramatické okolnosti provázející záchranu díla:„Dne 24. 6. přišli však rusové v průvodu Čsl. strážníka byt otevřeli násilím a nábytek odvezli za mé přítomnosti, při čemž přítomný ruský nadpor. kopnul do několika obrazů na zemi se povalujících a řekl abych si je vzal. Mezi těmito obrazy, které nemají ceny, jsem však zjistil náhodou, že je též obraz, který je majetkem městské galerie v Litomyšli a má čís. 166. Zobrazuje náměstí v Litomyšli a je od malíře Motyčky.“
1977
Město Litomyšl získalo dar od Anny Matičkové, který významně obohatil sbírku galerie.
1977
A. Matičková věnovala Litomyšli sbírku obrazů svého zesnulého manžela Josefa Matičky a děl modernistických malířů pod podmínkou, že město zřídí novou galerii nesoucí jeho jméno.Pro sídlo Galerie Josefa Matičky byl vybrán historický dům U Rytířů na Smetanově náměstí. Budova proto v letech 1975 až 1977 prošla celkovou rekonstrukcí, během níž byly objeveny cenné renesanční památky — kazetový strop, sedile a meziokenní pilíře. Na restaurování kamenných prvků se podílel sochař Olbram Zoubek.
Galerie Josefa Matičky byla veřejnosti přístupná jen do roku 1986. Poté se v domě U Rytířů konaly krátkodobé výstavy.