Galerie vlastně není nikdy hotová. Nejen proto, že se v ní neustále střídají výstavy a doprovodné programy, ale také proto, že se učíme my sami. Hledáme nové způsoby, jak zprostředkovat umění a témata, která s ním souvisejí, a přemýšlíme o tom, jakou roli má galerie ve společnosti a jak může být otevřenější svým návštěvníkům. Právě hledání odpovědí na tyto otázky se stalo hlavním impulzem pro přípravu našeho projektu zahraničních mobilit v rámci programu Erasmus+. Jeho cílem není pouze poznávat inspirativní kulturní instituce v zahraničí, ale především přemýšlet o tom, jak získané zkušenosti využít v Litomyšli.
Náš druhý výjezd nás zavedl do nizozemského Rotterdamu, do instituce Nieuwe Instituut, která patří mezi přední evropské centra zaměřená na architekturu, design, výzkum, kurátorství i práci s veřejností. Naším cílem nebylo jen poznat její fungování, ale především sledovat, jakým způsobem přemýšlí o své práci a co z těchto zkušeností může být inspirativní pro budoucnost Městské galerie Litomyšl.
Výstava jako otevřený proces
Jedním z prvních silných momentů byla návštěva vernisáže výstavy The Collection Gallery. Nezaujala nás však pouze samotná výstava, ale především způsob, jakým byla uvedena. Namísto tradičních úvodních proslovů následovala téměř hodinová diskuse s týmem, který se na její přípravě podílel. Kurátoři a další odborní pracovníci představili nejen výslednou podobu projektu, ale také cestu, která k ní vedla – výzkum, pochybnosti, rozhodování i hledání nejvhodnějších řešení. Tento pohled „do zákulisí“ pro nás byl nesmírně inspirativní. Připomněl nám, že výstava není jen hotový výsledek, ale živý proces plný otázek, hledání odpovědí a spolupráce.
Jeden objekt, mnoho pohledů
Velmi inspirativní pro nás byl také program Detour – specifický formát komentovaných prohlídek, které nevedou odborní pracovníci instituce, ale lidé z různých tvůrčích oblastí. Umělci, performeři, divadelníci nebo spisovatelé do nich vnášejí svůj osobitý pohled a zkušenost. Během prohlídky nejde o hledání jediného správného výkladu. Naopak – její hodnota spočívá v různorodosti perspektiv a společném dialogu. Tento přístup nás přivedl k přemýšlení o tom, jak podobné principy využít také v prostředí Městské galerie Litomyšl. Jak zapojit více hlasů z místní komunity a nabídnout návštěvníkům nové způsoby setkávání s uměním, které nejsou založené pouze na jednom odborném výkladu.
Archiv jako živý zdroj příběhů
Velkou inspirací pro nás byla také návštěva archivu Nieuwe Instituut. Ten uchovává rozsáhlé materiály spojené s nizozemskou architekturou – od plánů a modelů až po digitální archivy architektonických kanceláří. Nejzajímavější pro nás ale nebylo samotné množství uložených materiálů, nýbrž způsob, jak s nimi instituce pracuje. Archiv zde není uzavřeným místem, kde dokumenty čekají na badatele. Stává se aktivním zdrojem výstav, výzkumu, vzdělávacích programů i nových příběhů. Připomnělo nám to, že také sbírky a archivy mohou být živým prostorem, který propojuje minulost se současností a otevírá nové možnosti práce s veřejností.
Inspirace pro budoucí galerii
Náš výjezd do Rotterdamu splnil všechna naše očekávání. Nejcennější inspirací pro nás nebyly jednotlivé projekty nebo programy, ale způsob přemýšlení, který jsme v Nieuwe Instituut poznali – otevřenost, propojování různých oborů, hledání nových forem komunikace s návštěvníky a odvaha zkoušet nové cesty.
Každou inspiraci, kterou si ze zahraničí přivážíme, se snažíme přeložit do podmínek Litomyšle. Nehledáme hotová řešení ani nechceme kopírovat velké zahraniční instituce. Hledáme vlastní cestu – takovou, která bude odpovídat charakteru našeho města, naší galerie i lidí, kteří ji navštěvují. Naším cílem je, aby se nový Dům U Rytířů stal místem, které nebude pouze prostorem pro prezentaci umění, ale také místem setkávání, dialogu, vzdělávání a objevování.
Protože galerie není nikdy hotová. Stejně jako lidé, kteří ji tvoří.
