10 důvodů, proč bychom měli znát Marinu Abramović

Martina Zuzaňáková

Ačkoliv je umělecká forma performance v našem prostředí vnímána spíše okrajově, v zahraničí je poměrně rozšířená, a to hlavně díky osobě umělkyně Mariny Abramović. Původem srbská umělkyně je považována za „matku performance“, za což vděčí jak svému neotřelému uměleckému vyjádření, tak své neutuchající energii. Co bychom o ní měli vědět?

1. Na začátku své umělecké dráhy se rozhodla věnovat malbě

Marina Abramović se narodila 30. listopadu 1946 v Bělehradě. Se světem umění ji seznámila její matka Danica Rosić. V Bělehradě žila M. Abramović až do svých 29 let. Vystudovala zde Akademii výtvarných umění, kde se nejprve zabývala malbou, ale poměrně brzy se její pozornost obrátila k práci s vlastním tělem a prostorem.

2. Její performance jsou často radikální

Díla Mariny Abramović jsou radikální jak po stránce vizuální, tak samotným sdělením. Umělkyně je známá překračováním hranic – svého těla, duše a v neposlední řadě také toho, co lidé od umění očekávají. V díle Rhythm 0 stála například šest hodin nehnutě v místnosti obklopená sedmdesáti dvěma objekty od medu, parfému po skalpel, nůžky či zbraň s jedním nábojem. Návštěvníci byli během performance vyzváni, aby vystavenými objekty zraňovali tělo umělkyně, která nehnutě pozorovala, kam až je člověk ochoten zajít dostane-li příležitost.

3. The Artist Is Present

M. Abramović je první performerkou, které se dostalo uznání od oficiální kritiky. Uměleckou celebritou se stala definitivně v roce 2010, když uspořádala výstavu v Museum of Modern Art v New Yorku nazvanou The Artist Is Present. Součástí výstavy byla stejnojmenná performance, během které seděla umělkyně na židli přímo ve výstavě. Naproti ní byla umístěna židle, na kterou se mohli posadit diváci, aby pohlédli umělkyni do očí. Dílo bylo inspirováno autorčiným přesvědčením, že dojde-li k prodloužení délky performance, změní se naše vnímání času a tím jsme schopni prožívat hlubší emoce. Performance trvala celé tři měsíce a naproti M. Abramović se postupně vystřídalo celkem 850 000 diváků. Prostor byl neustále snímán kamerami a usednuvší diváci nemohli odejít. Mohli se obracet jen do svého nitra a mnoho z nich dokonce podlehlo emocím a rozplakalo se.

4. Dvanáct let tvořila s Ulayem

Od roku 1975 doznala tvorba Mariny Abramović změn. Umělkyně natrvalo odešla z Jugoslávie a vytvořila uměleckou dvojici s umělcem a svým pozdějším životním partnerem Frankem Uwem Laysiepem, který tvořil pod pseudonymem Ulay. Výsledkem jejich téměř dvanáctileté spolupráce byla díla zkoumající mužské a ženské tělo, prostor a problematické manželské soužití. V performanci Relation in Space (1976) ohledávali fyzické limity těla, když do sebe opětovně nazí naráželi. V případě happeningu Breathing In/ Breathing Out (1976) experimentovali s myšlenkou, zda lze absorbovat život druhé osoby. Na videu zachycujícím tuto performance se oba umělci dotýkají ústy a vyměňují si navzájem vzduch až do doby, než oba upadnou do bezvědomí. Spolupráce Ulaye a M. Abramović skončila v roce 1988, kdy se oba partneři rozešli. Jejich společná cesta se uzavřela experimentem The Lovers, během kterého podnikli oba cestu podél Velké čínské zdi. Ulay přicházel z pouště Gobi. Abramović od Žlutého moře. Každý z nich ušel 2500 kilometrů, aby se symbolicky rozloučili.

5. Dílo M. Abramović reflektuje gender

Umělkyně se k tématu genderu ve své tvorbě vrací opakovaně. Jedním z děl, v němž je jeho reflexe patrná, je performance nazvaná Imponderabilia (1977), během níž se M. Abramović postavila naproti Ulayovi ve vchodu do muzea. Oba umělci byli nazí. Během performance nutili diváky projít úzkou skulinou mezi jejich těly a rozhodnout se, kterému z „těl“ nastaví záda. V díle Rest Energy (1980), které opět vyniklo svojí radikalitou, stojí umělci proti sobě. Ulay drží v ruce luk s napjatou tětivou, šípem míří na srdce M. Abramović. Toto společné dílo je v literatuře často interpretováno v souvislosti s nadvládou mužského světa nad světem žen. Tento jednoznačný feministický pohled však koriguje samotná umělkyně, která drží luk a rozhoduje tak o svém životě.

6. Nezapomíná na dětství ani na válku v Jugoslávii

V devadesátých letech minulého století se M. Abramović vrací do dětství, které sama charakterizovala jako traumatické (její otec i matka byli oba přesvědčení komunisté), ale také k válce v bývalé Jugoslávii. Zvěrstva války a škodlivý nacionalismus se staly hlavním námětem přelomového díla Balkan Baroque pro benátské bienále v roce 1997. Během performance, která vzbudila velký ohlas a za níž si umělkyně odnesla hlavní cenu, seděla M. Abramović celý den na hromadě čerstvých zvířecích kostí a čistila je. Součástí performance bylo video, ve kterém „vědkyně“ M. Abramović stojí mezi portréty svých rodičů a vypráví příběh o chování krys.

7. Marina Abramović svými díly překračuje hranice

Při zkoumání pocitů, které zažíváme, jsme-li vystaveni neznámým emocím, zachází M. Abramović často až na samé hranice naší zkušenosti. Ve dvanáctidenní performance se scénickými prvky The House with the Ocean View (2002) žila ve třech otevřených vyvýšených „pokojích“ v galerii Sean Kelly Gallery v New Yorku. Nemluvila a neměla žádné soukromí. Pokoje zůstávaly během projektu otevřené a diváci tak mohli umělkyni pozorovat při vykonávání každodenních činností. Performance obsahovala rovněž moment zraňování. Žebříky vedoucí k pokojům měly v nášlapných částech umístěny čepele nožů tak, aby umělkyně z místností neměla možnost úniku.

8. Založila vlastní školu performance

V roce 2004 spoluzaložila M. Abramović MAI (Marina Abramovic Institute), jehož cílem je zajistit přežití performance jako umělecké disciplíny. MAI schraňuje materiály k problematice performance, podporuje performery a performerky a dokumentuje různé současné projevy této umělecké formy. M. Abramović zde vychovává novou generaci umělců a umělkyň. Mnozí z nich se stávají aktéry opakovaných starších performancí umělkyně, čímž jim dodávají nový náboj.

9. Má neuvěřitelný záběr

Dílo M. Abramović je velmi rozsáhlé a umělkyně ve své snaze posouvat hranice techniky performance neustává ani dnes. Její díla často radikálně konfrontují samotný účel umění i roli umělce. Věří, že performance může překlenout trhlinu mezi umělcem a publikem a nabídnout odlišné vnímání skutečnosti.

10. Její způsob práce si můžeme vyzkoušet na vlastní kůži

M. Abramović vyvinula svoji vlastní metodu, která kombinuje performance, spiritualitu a sebereflexi. Její podstatou je proniknout skrze cvičení a specifické rituály hluboko do podvědomí a prozkoumat tak naše psychické a emocionální hranice. Metoda je vyučována na různých místech po světě a nabízí divákům možnost seznámit se s dílem umělkyně z její vlastní perspektivy.