14. 6. – 31. 8. 2025
Veřejný prostor Litomyšle zabydlí již tradičně open-air výstava, kterou pořádá městská galerie. Pětice kurátorů a kurátorek – Ondřej Horák, Rostislav Koryčánek, Marcela Straková, Žaneta Richterová a Tea Záchová spolupracovala s vybranými umělci a umělkyněmi a prostřednictvím site-specific instalací a performancí vyzdvihla charakteristické kvality vybraných městských lokalit v souladu s jejich jedinečnou pamětí a historií. Interpretaci festivalového tématu vášně v rámci jednotlivých kurátorských konceptů propojuje sdílená touha navázat smírný dialog s konkrétním místem, nikoli konfliktně intervenovat do jeho integrity. Projekt oživuje všeobecný diskurz na téma začlenění uměleckých děl do městského exteriéru s důrazem na urbanistické, estetické a etické hledisko.
Termín konání vernisáže:
14. 6. 2025 v 16.00, Klášterní zahrady (v rámci zahájení Festivalových zahrad, následovat bude komentovaná prohlídka)
DÍLA VÝSTAVY PROSTORY A POCITY
Hynek Skoták
MDR, 2025
MDR je akronymem jména místní rodačky Magdaleny Dobromily Rettigové. Zároveň v sobě ale skrývá další anagram, který se nám ukáže až po setmění. Nový výstavní prostor ve třech výkladních skříních se v Litomyšli nachází právě v ulici M. D. Rettigové a v červnu 2025 zde pod hlavičkou Městské galerie zahajuje svou výstavní činnost. Pilotní projekt upozorňuje kolemjdoucí na novou vitrínovou galerii minimalistickou intervencí, která zároveň září do tmy poklidného historického městečka – místa, kde kdysi sídlilo biskupství a kde pobývaly mnohé významné osobnosti včetně Boženy Němcové, Aloise Jiráska nebo Bedřicha Smetany.
Světelná intervence sochaře a konceptuálního umělce Hynka Skotáka s názvem MDR reaguje na poklidný ráz města i na přehlcenost městského prostoru uměleckými intervencemi z let předchozích. Do uličky M. D. Rettigové vnáší ducha tzv. uliček lásky: červeně osvětlená okna vzbuzují zvědavost, podněcují imaginaci, zároveň neprozrazují nic víc o tom, co je uvnitř zdobeného domu na Smetanově nám. č. p. 118. MDR pracuje se světlem velmi jednoduše, plošné vymezení je rámováno precizním zpracováním. Subverzivní charakter instalace nás vybízí k otázce: Bude zde nově otevřený podnik, který obchoduje s rozkoší? MDR ale nenabízí jednoznačnou odpověď a proměňuje svůj charakter podle denní doby, nejjasněji ale svítí za tmy.
Kurátorka/ Marcela Straková
Lokace/ Smetanovo nám. č. p. 118
GPS/ 49.871188N, 16.310987E
Christof Zwiener
Out of the Blue, 2025
V průchodu u lékárny Na Špitálku tiše dýchá dílo berlínského umělce Christofa Zwienera. Out of the Blue je téměř neviditelná přítomnost – zvuková instalace, jejíž rytmus připomíná lidský dech. V jemném nádechu a výdechu se prostor mění v živý organismus, který existuje na hranici mezi slyšitelným a přehlédnutým. Inspirací se stala nedokončená skladba Vítězslavy Kaprálové, jejíž nemocné plíce se tu obrazně proměňují v zdroj života. Zvuk, vzduch, paměť i tělo se v díle splétají do podprahové meditace o zranitelnosti a neklidu. Co se zpočátku zdá být náhodným šumem, postupně rozechvívá prostor i vnímání – jako by samotné město na chvíli zadrželo dech.
Kurátorka/ Žaneta Richterová
Lokace / Lékárna Na Špitálku, Toulovcovo nám. 512 (průchod do dvora)
GPS / 49.871416N, 16.311394E
Zvuková instalace je dlouhá 10 minut. Po každém přehrání následuje pauza, která trvá 7 minut. Dílo bude vystaveno do 3. 8. 2025.
Jan Fabián
Naplavenina, 2025
Dílo Naplavenina bylo již deinstalováno.
Konceptuální umělec a architekt Jan Fabián se dlouhodobě věnuje vztahu hmoty, prostoru a bytí. Jeho tvorba osciluje mezi volným sochařstvím, site-specific instalacemi a architekturou, přičemž jej spojuje hluboká citlivost vůči prostředí a jeho vnitřním souvislostem. V jeho přístupu se odráží hledání efemérního řádu – jakéhosi nenápadného seskupení forem, které se objeví teprve ve chvíli, kdy jsme ochotni se skutečně dívat.
Fabiánovy objekty a instalace nejsou jen fyzickými strukturami, ale často fungují jako zrcadla – neukazují nám pouze svět kolem nás, ale i nás samotné. V napětí mezi přírodním a lidským, nalezeným a vytvořeným, vzniká prostor pro kontemplaci: co vlastně znamená být v prostředí, které si neustále utváříme, ale které nás zároveň neustále utváří?
Charakteristická je pro něj práce s recyklovaným, dočasným či nalezeným materiálem – dřevem, stavebními zbytky, přírodními elementy. Skrze upcyklaci přetváří nejen fyzické látky, ale i způsoby uvažování o hodnotě, estetice a trvání.
Dílo Naplavenina je příkladem tohoto poetického a zároveň environmentálního přístupu. Tento efemérní ostrůvek — zčásti ponořený pod hladinou, zčásti viditelný — je metaforou pro skryté vrstvy, které se zjevují jen tehdy, když se na ně díváme s naší účastí. Je to jako zrcadlení vlastního já v hladině: křehké a prchavé.
Fabiánovo dílo tak nestojí jen na hranici umění a architektury, ale dotýká se i filozofických otázek přítomnosti, spolužití a udržitelnosti. Vytváří místo, které nevynucuje pozornost, ale odměňuje ji – místo, kde se tiché seskupení věcí a tvarů může stát událostí, která nás znovu ukotví v realitě.
Kurátorka/ Tea Záchová
Lokace / řeka Loučná, ulice Vodní valy (u Smetanovy lávky)
GPS / 49.870496N, 16.309530E
Kolektiv Prádelna a Eva Jiřička
Prací kámen, 2025
Projekt Prací kámen v Litomyšli je umělecký a sociálně kritický počin Evy Jiřičky a kolektivu Prádelna. Autorky v něm pracují s mobilní prádelnou (automobilovou dodávkou) a uměleckou instalací, která má otevřít téma využívání městského prostoru. Zatímco se zvyšuje počet lidí v bytové nouzi, řešení chybí. Místo toho roste trend tzv. nepřátelské (nebo antisociální) architektury, která místo pomoci vytlačuje lidi z veřejného prostoru. Lavičky s opěrkami, bodce na parapetech, kameny v podchodech – to nejsou neutrální prvky. Jsou to nástroje vyloučení. Vypovídají o tom, koho si ve městě nepřejeme vidět.
Veřejný prostor je většinou koncipován tak (např. právě městským mobiliářem), aby život lidí bez domova nebo v sociální nouzi komplikoval a vytlačoval je mimo centra měst. Instalace autorek se má stát symbolem vstřícnosti, sdílení a propojení. Doslova spojí zkušenost života lidí bez domova a běžných občanů. Ukáže, že jejich společné nároky ve veřejném prostoru jsou ve skutečnosti základní potřebou nás všech.
Při společné práci nad projektem si tvůrkyně pokládají otázky: Pokud lidi bez domova ve městě nevidíme, znamená to, že tu nejsou? Znamená to, že jde o výjimečné město (jako např. Litomyšl), nebo je realita složitější? Projekt Prací kámen nabídne možnost nad těmito otázkami přemýšlet, ale také na ně hledat odpovědi.
Kurátor / Ondřej Horák (Fuczik)
Lokace / roh ulic Vodní valy a Nerudova, u Kina Sokol
GPS / 49.868573N, 16.312394E
Tomáš Džadoň
Putující tradice
Roubený karavan Tomáše Džadoně nazvaný Putující tradice odkrývá slabá místa naší svobody a nevázanosti, která nás předurčuje k roli věčných nomádů. Osvobození a vyvázání se pout tradice a svěrací kazajky společenských norem nás vrhá do vzduchoprázdna a po prvotní euforie, přicházejí noční můry v podobě ztracené identity a odcizení. Jsme odsouzeni k věčnému hledání tišících léků na vytvořené úzkosti? Zvyšovat dávky dohledávaných prožitků a vášní tak, aby zahlušily naši prostinkou, a přitom neodbytnou potřebu příslušet? Na první pohled by naši potřebu maximální mobility a touhu po stálosti a kořenech mohla spojit roubenka na kolech. Ve skutečnosti je tento objekt alegorickým vozem naší tesknoty a zpochybněním idylky neustálé flexibility. Jsme těmito rozpory zmítání bez rozdílu nebo jsou místa jako například Litomyšl, kde se dají naše bolesti z globalizovaného bezdomovectví mírnit jako u lázeňského pramene?
Interiér díla Putující tradice je pro diváky k vidění vždy od pátku do neděle od 14.00 do 16.00.
Kurátor / Rostislav Koryčánek
Lokace díla Putující tradice (POZOR ZMĚNA OPROTI PŮVODNÍMU PLÁNU!!!):
08. 7. – 4. 8. 2025 / Bernardka / GPS: 49.873476N, 16.307906E