DŮM U RYTÍŘŮ
Dům U Rytířů, jenž patří mezi nejstarší a nejhodnotnější domy města, je sídlem Městské galerie Litomyšl. Díky původní zachovalé fasádě a částem interiéru se řadí mezi skvosty renesanční městské architektury v Čechách. Svým stylovým pojetím odkazuje na umělecký okruh Pernštejnského dvora v Pardubicích. V roce 1958 byl prohlášen kulturní památkou.
HISTORIE DOMU U RYTÍŘŮ
Do dnešní renesanční podoby byl dům U Rytířů přestavěn kamenickým mistrem Blažkem. Blažek dům pro sebe začal budovat pravděpodobně po velkém požáru města v roce 1546.
V průběhu staletí ztratila stavba vlivem četných přestaveb část své renesanční podoby. V roce 1814 byl původní renesanční štít nahrazen empírovou atikou.
V roce 1962, kdy proběhly na objektu první dokumentované restaurátorské práce, byly nahrazeny tří původní arkádové pilíře v podloubí výdusky z umělého kamene. Zakázku realizoval sochař Olbram Zoubek, který se v té době podílel na restaurování sgrafitového pláště litomyšlského zámku. Jeden z původních pilířů je dnes uložen v Regionálním muzeu v Litomyšli.
Až do 70. let 20. století sloužil dům U Rytířů pro bydlení.
OBJEV KAZETOVÉHO STROPU
Za účelem vybudování výstavních prostor pro umělecká díla, která městu daroval malíř Josef Matička, prošel dům U Rytířů v letech 1975–1977 rekonstrukcí. Během stavebních prací došlo v prvním patře k objevu raně renesančního kazetového stropu, sedile pod okny a raně renesančních meziokenních pilířů s bohatě zdobenými hlavicemi vegetativními vzory. Mimořádnost objevu dokládají i fragmentárně zachované zbytky původní polychromie.
Poslední restaurátorské práce na fasádě proběhly v roce 2000. Provedli je studenti dnešní Fakulty restaurování Univerzity Pardubice pod vedením Jindřicha Plotici. Kamenné prvky fasády byly zpevněny, očištěny, chybějící prvky byly domodelovány a doplněny.
Sbírka J. Matičky byla v domě vystavena pouze krátce. Již v roce byla Matičkova díla uložena do depozitu a prezentována pouze příležitostně. Prostory byly poté využívány k výstavním účelům. Nejprve Muzeem a galerií Litomyšl a od roku 2004 jeho nástupnickou organizací – Městskou galerií Litomyšl. Tak tomu bylo až do roku 2024, kdy byl dům U Rytířů uzavřen v souvislosti s jeho rekonstrukcí.
ODKAZ ALOISE JIRÁSKA LITOMYŠLI
Dům U Rytířů se původně jmenoval Zlaté truby. Jeho současný název, který je odvozený od reliéfních postav kamenných rytířů se poprvé objevil v povídce Aloise Jiráska nazvané U rytířů (1879). Povídka byla vydána v knize Maloměstská historie, která obsahuje další dvě povídky zachycující dobovou atmosféru města – Na staré poště a Filosofská historie.
Prostředí Litomyšle bylo A. Jiráskovi velmi blízké, po celých 14 let (1874–1888) zde působil na místním gymnásiu jako učitel zeměpisu a dějepisu.
FASADA S DOSUD NEVYJASNĚNOU SYMBOLIKOU
Fasádu domu u Rytířů z kamenných kvádrů člení horizontálně dva oblouky v podloubí. Okna lemují kanelované pilastry, spočívající na podokenních římsách, které jsou pokryty reliéfy akantů a vejcovců.
Nejpozoruhodnějším prvkem průčelí je reliéfní figurální výzdoba. Vévodí ji postavy dvou rytířů. Kromě nich se zde nachází také dvě postavy mužů v dobovém civilním oděvu. Jedna drží kniha, druhá měšec.
Složitě profilované nadokenní římsy s palmetami a vejcovcem se na obou koncích zalamují. Prostor mezi římsami a okny je pokryt reliéfy bájných zvířat (delfínů, jednorožců, lvů a bestií s lidskou hlavou, lvími tlapami, křídly a ocasem). V mezerách mezi nimi se nacházejí hlavy vousáčů.
Mezi nadokenní římsou a hlavní římsou probíhá vlys. V jeho středu se nacházejí dva lvi. Po strachách dvě koule, mezi nimiž jsou půlkruhové archivolty s bohatou, částečně figurální výzdobou – tritonem, gryfem a nereidkou.
Symbolické pojetí fasády domu U Rytířů se dosud nepodařilo objasnit. Podrobný stylový průzkum fasády však ukázal, že reliéfní práce na průčelí domu nepocházejí z rukou jednoho mistra, ale podíleli se na ní nejméně dva kameníci.
