Emil Filla, 1882–1953
Zátiší s hruškou, 1914

Olej na dřevě, písek

Výsledkem modernistických uměleckých snah byl nový způsob vidění světa. Podobně jako soudobí vědci, usilovali rovněž umělci o analýzu pohledem, která jim umožňovala nahlédnout podstatu věcí. Strukturované plochy obrazů analytického kubismu vystřídaly mezi léty 1912–1914 obrazy, do nichž umělci vlepovali odkazy vnějšího světa (papíry, písek, dřevo aj.). Tato nová tendence vstoupila do dějin umění jako syntetický kubismus a uplatnila se především v malbách zátiší. Ve sbírce městské galerie je tato pokračující fáze kubismu zastoupena dílem Emila Filly Zátiší s hruškou. Do obrazové plochy zátiší tvořené analytickou fragmentací vlepil Filla zrnka písku. Šedé a hnědé tóny jeho předchozích maleb vystřídala bohatší paleta barev.